Už za mých školních let se v mých sešitech tísnily strohé a neúplné zápisky mezi záplavou kreseb, což mělo občas nedobrý vliv na můj prospěch. Pramalé pochopení pro mé estetické výlevy měl zejména matikář, když musel v písemné práci hledat výsledek příkladu mezi záplavou hieroglifů.

Jako většina ostatních čmáračů, plnil jsem i já listy sešitu hlavně obstraktními ornamenty a nahými slečnami. Výjimečně se mezi nimi začala objevovat i humanoidiní postavička, která vypadala nějak takhle (1994).

Od ní už byl jen kousek k první verzi postavičky určené pro kreslené vtipy (1999), kterou jsem pracovně nazval "paňáca". Pak už se vzhledu chopila přirozená evoluce a pod rutinními tahy fixy se ustálila na podobě z roku 2004. Od té doby se paňáca mění jen minimálně.